Holky, tak já se musím taky podělit o mé změny/proměny posledních týdnů. Já se prostě cítím radostně, tak nějak šťavnatě a v souladu se sebou. Fakt mám radost i z maličkostí. Radostí mě naplní i skvělá snídaně s mamkou o víkendu, zmrzlina....Tématu minulost jsem se velmi bála a čekala jsem, že po shlédnutí videa se zase otevře má temná skříňka a já padnu do chmurů a špatné nálady. A ono ne, já jsem byla vlastně šťastná, díky Lucie Ratajská, jsem zjistila, že s tím jde něco dělat, že to vlastně jak jsem žila do teď tak vůbec být nemusí. Velmi řeším vztah s otcem (je to na dlouhé povídání, ale moc mě to trápí). Za poslední měsíce jsem se naučila komunikovat sama se sebou, cítím své potřeby, vnímám se, jsem na sebe milejší a neodsuzuji se....Když mi zrovna klesne nálada, snažím se ptát proč, zamyslet s nad tím, co se stalo....Je fajn, cítit tu volnost ve svém těle, jako by mi někdo z hrudníku, srdce přetrhal lana. Začínám si jet na vlně RADOSTI a je to moc fajn. Před kurzem bych tomu, že to jde, vůbec nevěřila. Mějte hezké dny.

Silvie

Chtěla jsem Vám jen napsat, že jsem moc ráda, že jsem tu s Vámi, bez ohledu na to, jak moc to může znít jako klišé. Je mi tu moc hezky. Ve skupince i v celém kurzu jako takovém. Mám pocit, že mi kurz dokonale sedl a že promlouvá ne jazykem, ale snad dokonce srdcem mého kmene. Cítím velkou vděčnost. Nedějí se u mě velké přelomové změny, duha nezalila začátkem května náš byt a po městě jsem nezačala jezdit na jednorožci. Ale přijde mi, že uvnitř mě se něco jemně a lehce proměňuje. Až mám trochu strach, abych to ještě nezakřikla a nezaplašila. Jak tady už někdo výstižně psal, přijdu si taková spokojenější. Radostnější, vděčnější a snad i autentičtější. Myslím, že se mi daří víc se poslouchat, pozorovat a hlavně být na sebe hodnější. Taky ne vždy. Teď jsem měla asi dva týdny pocit, že jen tak povlávám za svým životem a nešlo mi to úplně rychle změnit a zbrzdit. Ale zkoumám to a učím se. A zatím mě to ba

Radka

Milé ženy, ráda bych s vámi posdílela, jak se mi během kurzu mění vnímání ŽENY. Vždycky jsem tíhla spíš k mužské energii. Ve vztazích jsem se chovala taky dost často jako chlap. Soběstačná, samostatná a emoce jsem důsledně držela pod pokličkou. Mě přece jen tak něco nerozhází, že. Nebo to aspoň nedám najevo. Nejsem přece žádná ukňouraná ženská že.. 🙈. No prostě, připadalo mi, že v mužském světě je vše logičtější a jednodušší. A své ženství a cykličnost jsem vnímala spíš jako obtěžující a komplikující situaci. No a ženské kolektivy? Tak to pro mě byla teprve výzva. Většina ženských a ještě pohromadě pro mě prostě vždycky byla jenom slepičárna 🙈🐔🐔, které je potřeba se obloukem vyhnout. To, že nic moc ale v tomto nastavení nefungovalo vám asi nemusím říkat. Cítila jsem, že to není ono, ale vůbec jsem si neuvědomovala, že celý život potlačuju své ženství. Začalo mi to pomalu docházet sice už před kurzem, ale až tento Lucinky kurz mi otevřel oči dokořán. WOW, jak jsem to mohla tak dlouho nevidet 🙏.... Jak jsem mohla tak dlouho nevidět svoji vnitřní ženu 💛. To spojení se svou ženou, se svou divoškou bylo jako cesta domů... 💛 Ona tam vždycky byla, jen nefungovalo spojení.. 💔. Ten pocit, když jsem obnovila tohle spojení se nedá popsat slovy. Poprvé v životě jsem hrdá na to, že jsem žena. Najednou mě ta obrovská ženská síla neděsí, ale fascinuje 🙏...WOW..v ženě jsem uviděla bohyni. Moudrou, divokou, svobodnou 💛. Všechno to ženské sdílení, tanec, všechny ty rituály, cykličnost a její dary, naslouchání svému tělu, přijetí sebe sama... je to opravdu jako vrátit se domů 💛 Jsem moc vděčná za to, že můžu být součástí této energie tady v kurzu a to nejen kvůli sobě, ale i kvůli ženám okolo mě. Hlavně kvůli mé dceři. Doufám, že i díky tomuto kurzu a mému prozření bude ona mít svou cestu ke svému ženství o něco jednodušší 🙏. Při psaní tohoto příspěvku jsem si i poplakala... Jednak z lítosti, že jsem tak dlouho ubližovala své vnitřní ženě, ale zároveň i z obrovské vděčnosti, že i když pozdě, že jsem na to vůbec přišla🙏💛. Napsání tohoto příspěvku je pro mě velkým vystoupením z konfortní zóny a dřív bych takhle osobní sdílení nikdy nenapsala. Takže ženy, díky moc za tuhle ženskou energii, kterou jste mi přinesly do života

Lucie

I když jsem už do žádného online kurzu jít nechtěla (podobně jak sdílely dnes i mnohé ženy) tak jsem ráda, že jsem do toho nakonec šla. Lucčin kurz na mě působí podobně jako jóga. To si tak pomalu postupně cvičím, rozdýchávám, někdy jsou ty pozice náročnější, musím najít balanc... ale po čase zjistím, že je to fajn, nebolí mě tolik záda, líp zacházím s emocemi svými i svých dětí, dokážu říct, co potřebuju, udělám si čas na sebe, učím se odpočívat, krůček po krůčku se vracím sama k sobě. No a podobně jako s jógu už nejde přestat, tak chci i já pokračovat v plynutí v klubu v té naší společné řece. Učíte mě toleranci a přijetí a prostě jsem tu ráda.

Lucie

Co mi dal kurz a proč chci do klubu? Do kurzu mě přitáhla podstata původního názvu Radost v každodennosti. Ta možnost žít radostněji každý den a nemuset čekat na dovolenou, abych si mohla užívat svůj život. A to se naprosto naplnilo. A pokračovat chci pro Lucinčinu energii, která září jak maják a pomáhá mi najít moji cestu, když mám zrovna okolo sebe temno, pro úžasnou skupinu žen, kde jsem našla inspiraci,pochopení, přijetí i podporu. Je to závislost, které se nechci a nemusím vzdát

Petra

Luci, já do klubu určitě chci! Jsem si úplně zvykla na tady tuto skupinku, je to pro mě taková pomocná berlička, abych se nakopávala k radosti, což je pro mě poslední rok a půl opravdu každodenní boj. Ve včerejším online kruhu jsem nezvládla sdílet, bála jsem se přihlásit o slovo, je pro mě jednodušší se schovat za písmenka. ... Pro mě je toto období nějaké obzvlášť náročné, žiju v takovém podivném kolotoči tento rok a půl co se mi narodilo moje třetí děťátko se mi svět otočil vzhůru nohama, a já se snažím ho dát zase dohromady, je to každodenní boj, mnohdy marnost a prázdnota a občas střípky radosti. Já cítím v sobě velkou prázdnotu. Tvoje skupinka mě nakopává, ranní otočení kartičky, milé online sdílení a pocit přijetí tebou i celou skupinkou žen, to je to co mě pomáhá se dostat zpátky na nohy. Děkuju

Alexandra