Co je to to otevřené srdce?

V klubu Energie v životě proběhla výzva otevřeného srdce. Co to vlastně je to otevřené srdce? Otevři své srdce – to jsem znala už dřív, ale vždycky to pro mě bylo takové neuchopitelné. Jak ho poznám? A jak ho mám jako otevřít? Otvírák na konzervy ani vývrtka asi nebudou ty nejlepší nástroje a kliku srdce taky nemá, takže jako dveře to asi taky nepůjde. Je zajímavé číst sama po sobě, do jakých písmenek se mé pocity skládají.

Otevři své srdce – to jsem znala už dřív, ale vždycky to pro mě bylo takové neuchopitelné. Jak ho poznám? A jak ho mám jako otevřít?

Klíčová myšlenka prvního videa k této výzvě pro mě byla – uvědomit si alespoň tři okamžiky za den, kdy jsem cítila, že jsem se uvolnila a vnímala svoje srdce. Okamžiky, kdy jsem se cítila hezky a vnímala jsem důvěru v život. Dobrý to znám a „umím“, tak to půjde. A druhá velmi nápomocná „technika“, kterou jsem potkala na různých místech bylo prostě se zastavit, dát si ruku na srdce a poslat plnou pozornost do oblasti svého fyzického srdce.

Díky výzvě jsem tedy opět věnovala více pozornosti drobným okamžikům klidu a radosti, jako krásné světlo po západu slunce, měsíc v úplňku, děti, hrající si spolu. A začala jsem i s posíláním pozornosti do oblasti srdce každou možnou chvilku, kdy jsem si vzpomněla – při kojení, při čekání na červenou, před usnutím…

První změny jsem viděla rychleji, než jsem čekala. Zajímavé a překvapivé pro mě bylo, když jsem si všimla, že jsem samovolně začala i ve chvílích, které pro mě třeba nebyly úplně snadné zaměřovat pozornost na své srdce. Najednou jsem se sem tam dokázala zastavit i když začaly přicházet emoce, udělat nádech a výdech do srdce a potom teprve reagovat na situaci, ve které jsem byla.

Přes posuny, které jsem vnímala se mi velmi často  stávalo, že když jsem zaměřila svoji pozornost na srdce, tak jsem fyzicky i vnitřně cítila naopak jeho stažení nebo sevření, které vycházelo ze strachu srdce naplno otevřít. Nevěděla jsem moc co s tím a doufala jsem, že je to prostě součást procesu. To se proměnilo „překvapivě“ ve chvíli, kdy jsem otevření srdce vůbec neřešila.

Na zimní slunovrat jsem si udělala krátký rituál při svíčkách, kdy jsem si prošla vzpomínky na situace, které se udály v tomto roce a vědomě pustila vzorce a přesvědčení, které již ve svém životě dál nechci. A také jsem zapálila svíčku jako symbol vracejícího se světla s nádechem záměru pro příští rok. A právě po tomto rituálu se vše proměnilo a já vnímám své srdce bez jakéhokoli stažení. Vnímám veliké otevření a důvěru.

A jak to máte Vy? Vnímáte své srdce? Věnujete mu Vaši pozornost?