Co ještě mi přináší do života klub Energie v životě?

Jeden článek mi k popsání co mi klub přináší nějak nestačil, tak tu mám druhý díl. 😊

            Četla jsem si sdílení ostatních žen, co jim Klub a Lucinky provázení přináší, a každičké z nich mi připomnělo další střípek toho, co cítím i já.  Vyjádření jako – Klub je pro mě přístav, který mě podporuje BÝT tou, kterou jsem; Klub je takový přístav s majákem; Děkuji, že nám svítíš na cestu; Děkuji za prostor, který pro nás otevíráš. A další a další a další.

            Líbí se mi představa Klubu jako pevného přístavu s Lucinkou jako majákem, který nám svítí na cestu klidným i rozbouřeným mořem, abychom trefily domů. Nic nevnucuje, nic nenařizuje, nehecuje, nevodí za ručičku, jen prosvětluje tmu a nabízí cestu. Je jen na každé jedné z nás jak s touto nabídkou naloží. ❤

“Klub je pro mě přístav, který mě podporuje BÝT tou, kterou jsem.”

Prázdný přístav bez lodí by byl opuštěný, ožívá až s připlouvajícími loděmi. Některé zastaví jen na krátko a některé se stále vracejí. Těmi loděmi jsme my. Nevím jak to mají ostatní ženy, já v tuto chvíli nemůžu jinak, než se vracet stále znovu a znovu do tohoto přístavu.

             Sdílení ostatních žen je velmi důležitou částí online prostředí a pro mě ještě důležitější součástí živých setkání. Každičké sdílení ve mně vždy zabrnká na nějakou vnitřní strunku, někdy více někdy méně, ale vždy přesně tak jak v danou chvíli potřebuji. Vážím si sdílení každé jedné ženy kmene, ať už jsou lehounká jako pírko, nebo těžká jako hora kamení. Je kouzelné sledovat vývoj v čase, jak se postupně otevíráme samy sobě i svému okolí.

“Klub je pro mě místem, které každá nosíme ve svém srdci, ale odnaučily jsme se ho vidět a užívat. A tak než se to znovu naučíme, je úžasné a léčivé, mít takové místo „někde“ venku, abychom mohli postupně nalézt to uvnitř sebe.”

            Lucinky vyzařování je pro mě dnes velmi přitažlivé, ale jasně si uvědomuji, že jsem musela projít celou cestu, kterou jsem ušla, než jsem ji poznala. Potkat ji o pár let dříve, nebyla bych schopna uvidět co nabízí a v lepším případě bych si ťukala na čelo, co že je jako zač, co to tady vykládá…

            Možná se budu opakovat, ale opakování je přece matka moudrosti. Děkuji za prostor plný přijetí, respektu, pochopení, inspirace, sdílení, nabídky zcela nových úhlů pohledu. Ale i za možnost objevování,  či hlubšího zkoumání mantrování, ceremoniálního kakaa, rituálů, slovanských bohyní, sdílení, ticha, bytí, záměrů….

            Klub je pro mě místem, které každá nosíme ve svém srdci, ale odnaučily jsme se ho vidět a užívat. A tak než se to znovu naučíme, je úžasné a léčivé, mít takové místo „někde“ venku, abychom mohli postupně nalézt to uvnitř sebe.