Co mi přináší do života Klub Energie v životě?

Klub je pro mě hřejivou náručí Matky Země – podporující, přijímající a nehodnotící. Mohu zde být sama sebou, jak jenom v danou chvíli dokážu, bez ohledu na to, jestli mi je zrovna veselo, smutno, vztekám se, nebo fňukám, že jsem největší chudinka na celém světě. Mohu zde sdílet všechny své pocity a myšlenky, které mnohdy neznají ani moji blízcí.    

Dlouho jsem nedokázala stanovit svůj záměr pro cestu klubem. Dnes je mým cílem cesta – cesta zpět k sobě samé, cesta do nitra k tomu, kdo skutečně jsem, cesta od konání k bytí.

Lucinky videa ke mně promlouvají v několika rovinách. Velmi často mi poskytnou jiný, a přesto tak blízký, úhel pohledu, který mi pomáhá proměnit mé vlastní vnímání světa. Ale ne proto, že to někdo řekl, ale proto, že někdo pojmenoval to, co už klíčí uvnitř mě samotné.

Někdy se mi naopak stane, že na úrovni slov se nedozvím nic nového, a přesto i tato videa velmi často vedou k mnohým uvědoměním. Částečně proto, že přišla v pravou chvíli a částečně proto, že Luci (jak sama říká) mluví jazykem mého kmene. Najednou se mi poskládají situace, informace a moje připravenost ke změně a změny se prostě začnou dít.

Snad ještě důležitější je pro mě to, co přichází až za slovy, energie, která ke mně proudí i přes elektronické placičky a osobně ještě násobně víc. To je věc, která se velmi těžko popisuje slovy a každý musí osobně vyzkoušet, zda je pro něj Lucinky energie ta pravá. Já ji rozhodně čerpám plnými doušky a občas tvrdím, že jsem si na ní vytvořila závislost.😊

Co mě přivedlo nejprve ke kurzu a poté do klubu byl fakt uvedený v původním názvu kurzu, a to Radost v každodennosti. Před pár lety jsem žila ve módu, který jsem nazvala „permanentní přinasranost“. 😊 Jasně si vybavuji moment, kdy moje máma tančila s dětmi u nás v obýváku nějaký divoký tanec a já je natočila na video. Celou dobu mi běželo hlavou, jak je skvělý, že jsou šťastný a jakou z toho mají radost, ale že mě se to netýká. Cítila jsem naopak smutek a frustraci, že já radost cítit nedokážu a v tu chvíli jsem o tom byla bytostně přesvědčena.

Než jsem potkala Luci v online prostoru, prošla jsem nemalým množstvím online kurzů, přečetla knížky a absolvovala výcvik novodobých kněžek. To vše u mě nastartovalo změnu, ale pořád jsem měla pocit, že všechny ty informace a techniky neumím zapojit do běžného života. Jako bych žila dva paralelní životy, jeden běžný s rodinou, prací… a druhý uvnitř sebe a v momentech, kdy jsem sama. No tak když na mě vykoukl kurz Radost v každodennosti – ještě ve chvíli, kdy jsem byla těhotná, vyčerpaná fyzicky i psychicky, neváhala jsem a věděla, že tam musím být. A pokračování v Klubu už mi po změnách, které se nastartovaly přišlo naprosto automatické.

Jaké to byly změny? Posunula jsem se od „to znám a vím“ k já to cítím, umím se smát a dovoluji si plakat. Dovoluji si přijmout sama sebe i se svými temnými stránkami. Přestala jsem většinu nevítaných emocí držet v sobě pod pokličkou a často je dokážu vypustit způsobem, který nesmete mé okolí. Dokážu se zastavit, ohlédnout se a uvidět, jak velké změny se v mém životě dějí. Komunikuji s partnerem ještě otevřeněji než dříve, často bez výčitek a pocitů ukřivděnosti. Občas dovedu poodstoupit ze svého osobního dramatu a uvidět ho z jiného úhlu a tím si ulevit. Všechno to mi jde někdy líp a někdy hůř, ale vím, že jsem na cestě. A někdy na malinké chvilky dokážu prostě jen být – i s pocitem, že to naprosto stačí. Mohla bych takto pokračovat ještě dál a možná to někdy zkusím, abych sama uviděla, jak dlouhý ten seznam ve skutečnosti je.

“A někdy na malinké chvilky dokážu prostě jen být – i s pocitem, že to naprosto stačí.”

Klub pro mě není jen Luci, ale nedílnou součástí je i celý tým Energie v životě, který jak vánoční skřítci doplňují další úžasnosti. V neposlední řadě i celá komunita žen, které Klubem kráčí, bez které by to nikdy nebylo ono. Každá jedna z nás tu má své místo, ať už je aktivní online, off-line, nebo je tiše přítomna, i to se počítá.  Každé sdílení ve mně cinkne na nějakou vnitřní strunu, ať už v duchu, no jasně to zažívám taky nebo jé, to je zajímavé, to mě nikdy nenapadlo to vyzkouším. A reakce na mé sdílení mi pak často pomáhají uvidět, kde se právě cyklím a neumím z toho sama vystoupit.

 Ženy, děkuji, že mohu!