Devana – bohyně února

Pro hlubší prozkoumání kvalit jednotlivých bohyní jsme dostaly možnost stát se klubovou patronkou té které bohyně a já si vybrala Devanu. Únorová bohyně Devana je nespoutaná, svobodomyslná a nezávislá amazonka, která ví kam míří. Při výběru jsem věděla, že právě její kvality mě teď volají a chci se jim více otevřít.

Jenže ouha – když jsem začala Devaně věnovat pozornost, tak jsem měla pocit, že spolu hrajeme na slepou bábu. Nedokázala jsem ji uvidět téměř nikde, v sobě ani v druhých. Věděla jsem, že tam někde je, ale mlha přede mnou, mlha za mnou. Jediné co jsem byla schopna uvidět byla velmi nekultivovaná forma Devany, kterou si často nastavuji hranice v nejbližší rodině a ostrými lokty a zvyšováním hlasu – a to rozhodně nejsou kvality, které si přeji rozšířit do svého života.

Dost dlouho jsem se kvůli tomu vztekala a říkala si, proč jen já chtěla být patronkou? Zásadní moment nastal, když jsem si uvědomila své základní očekávání, a to, že pokud jsem patronkou, tak musím být ta nejdevanovitější Devana ze všech Devan. Naštěstí už mě takováto má uvědomění umí hlavně ze srdce rozesmát.

Další důležitý moment byl, když jsem si uvědomila, že jako malé dítě jsem byla Devanou a náležitě si to užívala. Byla jsem divoká, bylo mě všude plno, milovala jsem přírodu. Kdy a kam to zmizelo? Přehlušila to hodná zodpovědná holka, za kterou jsem se začala cestou životem schovávat. A co teď s tím?

„Zásadní moment nastal, když jsem si uvědomila své základní očekávání, a to, že pokud jsem patronkou, tak musím být ta nejdevanovitější Devana ze všech Devan.“

Obnovit detektivní schopnosti a zadat cíl mé praktické mysli: pátrej po všech drobounkých střípcích Devany, jak v životě, tak v chování lidí okolo. A světe div se, začíná to fungovat.

Devana mé malé Petrunky si chtěla hrát vždy a všude navzdory okolí, tak  ji najednou dokážu uvidět, když hraju se synem hru – nešlapej na čáry na chodníku (byla tam zrovna zámková dlažba, takže trochu výzva 😁). Najednou vidím svoji nezávislost na okolí i v tom, že přiznám, že můj odlehčovací den není jen o vodě, jako u všech v okolí, ale dám si kaši a polévku a je to tak pro mě v tuto chvíli v pořádku. Vidím Devanu i v tom, že začínám znovu pracovat se záměry, místo toho, abych bezcílně bloumala pod rouškou plynutí  životem (nic proti bezcílnému bloumání, i to má své místo, ale všeho moc škodí a přestalo mi v tom být dlouhodobě dobře).

Jedním z mých záměrů v současné době je větší propojení mého vnitřního života s tím, jak žiji navenek. Je to pro mě výzva, ale těším se na ni. A i díky tomu můžete číst tyto řádky.

A jak to máte Vy? Co Vaše Devana? Schovává se, nebo ji prožíváte naplno?