Mezi Slunovratem a Svatojánem

Kouzelná doba se blíží každým dnem a mně to nedá, abych k tomu něco trošku nenapsala. Honí se mi k tomuto tématu hlavou spousta myšlenek, jsem ale daleka popisovat co, co se lze dočíst kdekoliv jinde. Že se jedná o časoprostor, kdy je nesmírně léčivé pobývat venku mezi rostlinami, víme všechny. Víme i to, že rostliny jsou v plné síle a je dobré je sbírat do zásoby. Těch pár kouzelných dní mezi Slunovratem a Svatojánem je doslova magických a podle mě není radno je propásnout. Poklady sesbírané právě v tuto dobu nám můžou svou energií a sílou dobře sloužit celou následující sezonu. A opravdu mají jinou energii, když je sesbíráte s těchto dnech, než kdykoliv jindy. 

Co je ale zajímavé je to, že pro některé lidi se sotva probudilo jaro do časného léta, a přece je doba vegetační plně ve svém vrcholu. Přemýšlely jste nad tím někdy takto? Že se rostliny k životu probouzí dávno před tím, než začíná opravdové jaro, a nyní, se slunovratem, se jejich expanzivní tendence začíná zase obracet nazpět? Ubývá nejen světla, ale stahující tendence přichází i v přírodě. Protože do slunovratu všechno rostlo, pučelo, tvořilo se a expandovalo. Nyní už ale většina rostlin vyrostla a vykvetla do své plné podoby a se slunovratem se toto všechno lehce mění. Rostliny už jdou k podzimu. Ano, toto všichni, se kterými o tomto tématu mluvím, neradi slyší. Prý sýčkuju, říkají. Často se i zlobí. Kdeže podzim. Ale já to vnímám takto. Každý rok stejně. Slunovrat uspává. A otáčí koloběh směrem sestupným. Rostliny už tak divoce nepučí, spíše už jen sbírají zásoby do listů, kořenů a plodů. 

V červenci už potom rána voní jinak. Více po rose. A kolem svatého Jakuba, když se pořádně rozhlédnete, spatříte v korunách některých stromů první žluté lístky. Předzvěst podzimu. A to proto, že už jsou lehce unavené a svůj úkol pro tuto sezonu splnily. Není to sýčkování. Podobnou energii pozoruji na sobě i některých citlivějších lidech ve svém okolí. Není to, myslím, ani důvod ke smutku. Jen prostě zbytek léta už je jiný, než ten předslunovratový. Je plnější a zemitější.

A znovu opakuji, opravdu to není důvod ke smutku, že je léto pryč. Je to jen důkladnější spojení se s cykly přírody. A je to o pozorném oku, které tyto jemné signály zachytí a pochopí. A o vděčnosti, že vše je tak, jak má být.