Podzimní hrnec

Podzim konečně začíná vypadat jako pořádný podzim. Mokré chodníky plné listí, ranní mlha a teplé svetry. Má oblíbená část roku je tu. I doma se spousta věcí proměňuje. S brzkou večerní tmou v našem domově září více a více světýlek od svíček, voní tu vykuřovadla či oleje a nastává čas chumlání se do měkoučkých dek.  

A doma na plotně, stejně jako každý rok, dostává své čestné místo hrnec, který se z ní nehne až do jara. Dělám to tak už roky a říkám mu podzimní hrnec. Je to kouzelná bezedná nádoba plná teplého voňavého nápoje, který se postupně mění, ubývá či přibývá, ale nikdy nedojde. Je to takový můj ekvivalent hořícího domácího krbu. Epicentrum zimních časů, kolem kterého se velmi často všichni ochomýtáme. A rádi.

Nastává čas chumlání se do měkoučkých dek.

V tom kouzelném hrnci plave spousta bylin, koření a dalších roztodivností, které mi prostě a jednoduše přijdou pod ruku. Čas od času něco vylovím, ale většinou jen přihazuju a dolévám vodu. Vedle hrnce leží naběračka, která kouzelný nápoj postupně během dne rozlévá do hrnečků pro všechny domácí i nově příchozí, a zahřívá a prohřívá tělo i duši. Letos jsem svůj hrnec přivedla k dokonalosti tím, že jsem si pořídila nový. Velký skleněný. To abych hezky viděla všechnu tu krásu, která mi tam probublává. 

Většinou je hrnec plný obyčejných věcí, které když se smíchají, vzniká onen kouzelný zimní nápoj. Jsou to nakrájená jablíčka či hrušky a třeba i květy ibišku, který čaj zbarví do nádherné rudé barvy. Přihazuju hvězdičky badyánu, svitky skořice, hřebíček, zázvor, zelený kardamom. Bylinky dle chuti a nálady, moc ráda mám např. lipový květ. Vypadá ve skle tak krásně. Slézová růže či růžová poupátka. Třezalka pro projasnění tmavých dní. Nebo kousek meduňky na dobré spaní. Překrásně vypadají a chutnají i šípky, hložinky, sušené bezinky. Nebo švestky. Kousek lékořice nebo kurkumy. Fantazii se meze nekladou. 

Nejkrásnější na tom všem je, že vždy vzniká zcela nová a neopakovatelná receptura, která se co chvíli mění podle toho, jakou ingredienci do kouzelného hrnce zrovna přihodíte. Je to opravdu potěcha pro oči i chuťové pohárky. Nemluvě o tom, jak dokáže rozehřát srdce a provonět celý náš domov.

Klára Stachová
Má vášeň jsou rostliny ve všech svých podobách a skupenstvích. Rostliny divoké i kulturní. Pralesní velikáni stejně tak jako jejich téměř neviditelné formy. Cítím, že je všechny ke svému životu potřebuji ve formě dennodenního kontaktu, a to jak se živými rostlinami, tak třeba jen s jejich esencemi a energií. Tato linka se táhne celým mým životem a postupně mě vede na místa, k literatuře, do škol i k lidem, kteří podobnou energii vyzařují.
Komentáře