Požitkář nebo p(r)ožitkář?

Říjnovým tématem Klubu Energie v životě je Požitkář. Na začátku mi vrtalo hlavou, co to vlastně je? Ne že bych nechápala význam slova, ale v mém běžném slovníku se toto slovo nikdy nevyskytovalo. Něco takového se u nás doma v dětství nějak nevedlo, nebo já jsem to alespoň neviděla. Vzpomínám si spíše na věci tipu – Nejdřív povinnosti, potom zábava; na zbytečnosti není čas ani peníze; vzpomínám si na mámu, která stíhala milion povinností u kávy luštila křížovku a u televize pletla. Ne že bychom neměli žádnou zábavu, to rozhodně ne, ale přišlo mi, že je to až tak nějak za odměnu, a hlavně pro dospělé.

No a sama jako dospělá jsem žila v neustálém zodpovědném boji s povinnostmi a závodila s časem. A když už jsem měla čas, tak jsem ho neuměla využít a v trávila ho „komerční“ zábavou. Ze všeho se tak nějak stal hon za spokojeností a klidem, které nastanou až budu mít všechno hotovo. Ale bude to vůbec někdy?

Tento začarovaný kruh a hon jsem přerušila před už před pár lety, ale slovo požitkář se mi tím nijak nepřiblížilo. Takže co teď s tím?

Z prvního klubového videa k tomuto tématu mě zaujaly dvě věci – Požitkář nepotřebuje intenzitu! Žádný adrenalin a přebíjení kdo víc a dál. Naopak jsme opět u mnohokrát opakovaného – zpomalení, zjemnění, chvilkové zastavení, vnímání vnitřního klidu a radosti teď a tady.  To už pro mě není tak nové, tak otevírám svoje smysly i srdce, pročítám komentáře ostatních, jak si užívají vyhřívání na sluníčku, sbírání podzimních plodů a čekám co se se mnou bude dít.

A nemusela jsem čekat dlouho.😊 Naprosto mě zastavila vůně jablek, která provoněla celou chodbu, kde je máme uskladněná. Šípkový čaj lehounce pobublávající v kastrůlku – fascinovaly mě malinké stoupající bublinky i vůně šípků – zajímavé na tom je, že jsem šípkový čaj vždycky nesnášela a dlouhé roky nepila a právě teď si mě šípky zavolaly. Krásně křupající jinovatka pod bosými chodidly, když jsem po ránu vyběhla na zahradu. Všechno bylo přímo magické.

Žádný adrenalin a přebíjení kdo víc a dál. Naopak jsme opět u mnohokrát opakovaného – zpomalení, zjemnění, chvilkové zastavení, vnímání vnitřního klidu a radosti teď a tady.

Postupně zjišťuji, že to pro mě není nic nového, že mi jen ten výraz požitkář malinko „nesedí“ a tak jsem si ho přejmenovala na p(r)ožitkáře. A rozhodně se těším, že budu dál zkoumat, co dalšího dokáže můj prožitkář plně prožít a tím mi připomenout, že magie není jen v pohádkách, ale je tu všude kolem nás každičký okamžik našeho života, jen my ji v naší rychlosti, zodpovědnosti a vážnosti často nevidíme, protože jsou to jen rozmazané skvrny za oknem našeho pendolina.

A co Váš požitkář? Spí hlubokým spánkem, nebo se potkáváte každý den?

Autor: Petra Lavalová