Rovnováha mužské a ženské energie uvnitř nás – plynutí versus pliznutí

Už nějakou dobu na mě ťuká několik věcí a „překvapivě“ se začíná ukazovat, že spolu nemálo souvisejí. Jedním z témat je rovnováha mužsko-ženské energie, které je „zcela náhodou“ právě teď tématem klubu Energie v životě. 

Druhou věcí, která mě nenechává v klidu je můj pocit, že mi chybí vize, směr, cíl – názvů je spousta, myšlenka stále stejná, mám pocit, že se tak nějak „placatím“ na místě a nevím kam vykročit dál. A opět zcela náhodou se tato rovnovážná témata ukazují právě teď v době podzimní rovnodennosti, kdy je světlo a tma v rovnováze. 

Jednou z mužských kvalit je podle mě právě cíle-vědomost, kterou momentálně nějak ve svém životě postrádám. Jenže jak si být vědoma cíle, když mám pocit, že žádný vlastně nemám, nebo přesněji neznám? Mám potřebu upřesnit, že hovořím o cílech, které jsou řekněme uchopitelné – co chci v životě dělat, čím se živit, jak chci žít atd. 

Naopak za ženskou kvalitu považuji plynutí životem a přijímání věcí, tak jak přicházejí. Této kvalitě se v životě stále více otvírám a jako se vším, někdy to jde jako po másle a někdy to trochu drhne. Jenže poslední dobou mi v tom přestalo být nějak dobře a pořád mi bylo záhadou proč. Díky videu v klubu přišlo velké AHA – že se mi to plynutí nějak rozplizlo. A místo abych si to plynutí užívala, tak jsem se v něm nějak ztratila. A jsme opět u toho cíle.

Dalším dílem skládanky je, že jsem si opakovaně vytáhla kartu genových klíčů s klíčem, jehož stínem je Bezcílnost. Má první reakce byla – Cože? Co tím jako chtějí říct? Mimo jiné na kartě stojí: 

„Skutečný smysl nemá ni společného s dosažením nějakého vytyčeného cíle někdy v budoucnosti. Nalezneme jej tehdy, když se odevzdáme každému okamžiku. Totálnost znamená žít naplno a autenticky, čelit svým strachům, aniž bychom se jimi nechali ovládat.“  

Obrazně mě z toho nejvíc praštilo po hlavě, „žít naplno a autenticky, čelit svým strachům“.  I když se mi to nepřiznává úplně snadno, tak v tomto ohledu jsem se nějak zasekla. Trochu jsem si pod rouškou plynutí a sebe-laskavosti začala „kecat do kapsy“ a schovávat se před životem i sama před sebou.

Důležitým momentem proto, abych se začala vymotávat ze svého rozplizlého stavu byla i část videa z klubu, kde Lu Ratajská hovoří o tom, že rovnováhu ve svém vnějším světě je opět nutno budovat zevnitř sebe samých. Že je v pořádku využívat svých mužských kvalit, bez nich bychom nemohly být v rovnováze. A pokud se nám podaří vyrovnat mužské a ženské kvality uvnitř sebe, do vnějšího světa se to projeví „tak nějak samo“. 

Nevím jak vy, ale já jdu do akce a začínám zkoumat, kdy dokážu „akčně plynout“ – začínám psát články, drhat mandaly, plánovat změny na zahradě a hledat cesty, jak vystrčit nos ze své sociální mikrobubliny. Psát články tam, kde to možná bude i někdo číst 😉 a drhat mě nikdy nenapadlo, k tomu mě přivedly ženy z klubu. Kdyby mi to dříve někdo řekl, mírně řečeno – nevěřila bych mu. 

Vždycky jsem byla přesvědčená, že nejprve musím znát cíl, abych se za ním mohla vydat. Nyní začínám zjišťovat, že někdy je nejprve nutné vykročit  a dát se do akce. Cíl se ukáže časem sám. 

A jak to máte Vy? Které mužské kvality u sebe už vnímáte a je Vám s nimi dobře? A kterým se chcete otevřít?  

Autor: Petra Lavalová