Živa

Živiny, Živly,  životadárná síla, vyživit, Život sám – to vše a ještě mnohem víc se skrývá v archetypu měsíce července v bohyni Živě. Živa je archetypem ženy-matky v její zralé podobě, pečující, dávající. Je patronkou těhotných, kojících a pečujících. Je spjata s hojností, plodností, vděčností i tvořivostí.  Představuje vše, co nám život dává a co nás vyživuje.

Přesto, že Živa ke mně promlouvá intenzivně a její archetyp mě přivedl k mnohým uvědoměním, tak téma článku ne a ne přijít. V momentě, kdy jsem usedla k počítači, tak jsem dlouho koukala na prázdnou obrazovku a hlavou mi běžela spousta věcí, některé k tématu některé vůbec. Tak jsem se na pár okamžiků ponořila do mantry a ukotvila se více v těle a přišel obraz, o kterém by mě vůbec nenapadlo, že budu psát.

Jedněm mým známým oznámili lékaři v ranném stadiu těhotenství, že jejich děťátko bude fyzicky postižené. Žena dostala možnost těhotenství ukončit. Ale rozhodla se si miminko ponechat. Toto jistě není až tak zvláštní příběh, spíše pokud se tato situace objeví v okolí, které znám, vyvolává u mě více emocí a úvah, co bych asi v takové situaci udělala já a proč se takové situace stávají. S plným respektem k rozhodnutí každého v podobné situaci se mi opakuje otázka – máme právo rozhodovat o tom jaké děti se smějí narodit? Já pevně věřím, že každý člověk sem na zemi přišel jak něco prožít, tak něco naučit své užší nebo širší okolí. A nikdo neví jaký co a koho přišly naučit děti, které se nevejdou do lidské představy „normálnosti“.

Každá situace, každá vteřina našeho života je dar, i když někdy potřebujeme trochu času a odstupu, abychom to uviděli.

Jak tato úvaha souvisí s Živou? – pro mě velmi, a to vděčností za Život sám a všechny jeho podoby. Za všechny situace, kterým možná zprvu nerozumíme, nebo nás dokážou pořádně vyčerpat, naštvat, potrápit a kdo ví co ještě. Každá situace, každá vteřina našeho života je dar, i když někdy potřebujeme trochu času a odstupu, abychom to uviděli.

Abychom měli sílu uvidět dary právě i v těch temnějších chvílích je potřeba být vyživení. Jako matky, ale nejen ty, máme velmi často tendence hlavně pečovat o druhé, ať už k té péči přistupujeme z lásky nebo povinnosti. Co ale velmi často zapomínáme a nikdo nás to obvykle neučil je, že nejdříve musíme opečovat a vyživit sami sebe, abychom měli kapacitu pečovat o ostatní. Je to stejné jako v letadle, nejprve je nutné nasadit kyslíkovou masku sobě a potom teprve komukoli jinému, včetně vlastních dětí.

Já jsem se dostala v životě do bodu, kdy jsem sice pochopila tuto pravdu, nicméně jsem netušila, co mě vlastně vyživuje. Svým vypěstovaným pocitem povinnosti a zodpovědnosti jsem zapomněla, jaké věci to jsou. Ale už jsem nějakou dobu na cestě a postupně objevuji další a další menší i větší zdroje své výživy – chvíle zastavení o samotě (vzhledem k ještě poměrně malým dětem je tento artikl poněkud vzácný, ale o to více si takové chvíle užívám), pohled z kopce do krajiny – ten odstup a nadhled je stále fascinující, vana plná horké vody se solí a vonnými olejíčky, setkání s ženami z Klubu Energie v životě – offline, online nebo i jen ve své mysli, paličkování… A co Vy? Co vyživuje Vás?

K výživě jsem dostala ještě jeden velmi užitečný tip, a to objevení míst, kde energie mizí jak v černé díře. Můžou to být činnosti, setkávání s určitými lidmi, nebo neustálé znovu prožívání situací, které nás zranily. Někdy lze činnosti přestat dělat s lidmi omezit setkávání, někdy stačí změna úhlu pohledu a uvědomění si proč danou věc dělám a situace se dokáže velmi proměnit. Naposledy jsem to zažila před pár dny, kdy už jsem byla unavená z přemíry fyzického kontaktu s dětmi a ideálně jsem chtěla, aby se mě nikdo nedotýkal a děti to viděly naprosto jinak. V tu chvíli mi došlo, jak moc situaci prožívám z role oběti a rozhodla se vědomě svým dotekem děti vyživit a u toho si naplánovala chvíli pro sebe někdy později ten den (věděla jsem, že je to možné 😊). Mé prožívání se v ten okamžik zcela proměnilo a neustálé šarvátky tří dětí o mé dvě ruce už mi přišly zábavné a přestlaly mě vyčerpávat.

Co Vaše černé díry, znáte je?