Chci, aby mi dcera zůstala otevřená…

Chystám se na víkend pro Mámy a dcery (8 – 14 let), je to úplně jiné než s pobytem pro ženy… U žen se mi dopředu vyjevují jejich témata, vnímám jejich obavy, ale i chuť prožít setkání sama se sebou. Záměr byl z mé strany vyslaný, a ženy už na něj reagují… čím víc se blíží víkend, tím je to silnější. U pobytů Mámy a dcery je to jiné… téma mámodcerovských vztahů je velké a často mámy berou dcery na tento pobyt proto, aby dcery nezažily to co ony, aby se nezavřely v pubertě, jako se zavřely ony… Lze to vůbec?

V sobotu dopoledne jsme se na chvíli s dcerami rozdělily a dovolily si podívat se za oponu toho, co se skrývá za strachem z uzavření našich dcer. Dát jim důvěru, že ten (náročný) pubertální přerod dají, i s tím, že se od nás nejspíš na chvíli oddělí, aby zjistily kým jsou samy za sebe. Za tímto strachem z oddělení, maskují ženy strach z vlastního selhání. “Když se mi dcera přestane svěřovat, selhala jsem jako máma…” Toto se vyjevilo celkem v jasném obraze. Jenže to je jen sebemrskačská iluze, která ukazuje mimo jiné i to, že jsme ještě neodpustily svým mámám. Máme pocit, že nám naše mámy nedaly, co jsme potřebovaly, a teď máme obavu, že my nepoznáme co potřebují naše dcery… Přijetí toho, že nám naše mámy daly, co měly a mohly, přinese velkou úlevu, se kterou přichází přijetí zodpovědnosti za to, že si to můžeme dát my samy.

Ano, čteš dobře. Proud mateřské/rodičovské lásky je tu k dispozici nejen skrze naše biologické rodiče, je tu k dispozici pořád. Pro nás samé je velké vysvobození překročit toto omezení a přestat svá omezení obhajovat tím, jak k nám přistupovali nebo nepřistupovali rodiče… Oni to dělali, jak dělali, to nezměníme, ale je na nás, čemu z toho už o sobě konečně přestaneme věřit. 

A naše dcery? Přiznejme si, že jsou to novější modely projektu “člověk” a jejich potřeby budou zase jiné než ty naše, jejich cesta je jiná než ta naše, a to nejvíc, co pro ně můžeme udělat, je, že budeme c(í)tít samu sebe a budeme autentické, a to ve všech polohách. Budeme pozorné k tomu, z jakých bodů a zranění reagujeme, a začneme to přepisovat. Jen my máme nad svým životem tuto moc, není vyšší autorita než naše vnitřní vedení, které je božstvím samým…

Nejvíc, co můžeme pro naše dcery udělat, je, že budeme c(í)tit samu sebe. Budeme autentické, a to ve všech polohách.

Když začneme brát naše dcery na takovéto pobyty, otevírá se pole na poléčení těchto hladových míst uvnitř nás tím, že je přestaneme živit strachem o vztah s našimi dcerami. Nahrazujeme potom tento prostor důvěrou a pozváním našich dcer do náruče této důvěry. Čím jsou naše holčičky menší, tím větší je pravděpodobnost, že našemu pozvání řeknou ano. V procesu hormonálních proměn už to vyžaduje naši větší a větší citlivost i respekt k tomu, že právě v tento moment pozvání nepřijmou. 

Proto už několik let dělám pobyty pro Mámy a jejich děti, ale i pobyty pro ženy. Každý má jinou esenci, a to nejen v tom, jestli je to pobyt pro Mámy a dcery, syny nebo pobyt pro ženy, ale úplně každý jeden pobyt. Vždy dle toho, jaká energie se poskládá do naší víkendové mejdanové směsky… a to, že to sedne jako pr… na hrnec, to už je zázrak života samého… 

Jsem moc ráda, že se podařilo otevřít ještě jednu možnost pro pobyt Mámy a mini dcery, neb tam je vždy tolik náhradnic, že přepadávají ze seznamu náhradníků 🙂 Je i možnost vyrazit se mnou na pobyt pro ženy – už jen pár míst. Nebo zažít ještě jinou dynamiku na pobytu pro Mámy a děti, kde to není o čase jeden na jednoho, ale můžete do batůžku přibalit všechny svoje děti různého věku… 

Živá setkávání jsou top… živá opakovaná setkávání jsou TOP TOP TOP TOP, proto cítím velký proud vděčnosti za následování svého vnitřního vedení a otevření CYKLU SETKÁVÁNÍ NITERNÍ RADOST, který v jarním běhu začal už nejen v sobotu, ale i ve čtvrtky… o tom možná zase příště…