Jak se o svátcích nepřecpávat?

Jak Vánoce přežít, aniž bychom si dělaly výčitky, že nám je těžko a přibíráme? Co ta rozmrzelost, kterou nám přecpávání přináší?

Proč nám nechutná a jsme rozladění, když se delší dobu oddáváme cukroví. Možná najdete chuť mít to letos jinak.

Cukroví bylo něčím vyjímečným a taky symbolem hojnosti. Toho, že můžeme pohostit ostatní. Nyní žijeme ve velké hojnosti, nadbytku jídla, tláskáme jedno přes druhé a o svátcích to ještě posuneme dál… Návštěvy, oslavy, cukroví, chlebíčky, jednohubky a pak znovu cukroví, jednohubky a chlebíčky…

A právě cukr se velmi rychle stává návykový. Většina z nás je více či méně závislá na cukru, najdeme ho dneska téměř ve všem. A stejně jako u jakékoliv jiné závislosti, pro navození tolik známého pocitu uvolnění a spokojenosti potřebujeme čím dál větší dávku.  Má to však svůj limit, jako každá droga. Ve chvíli, kdy dosáhneme maximálního efektu, nás cukr přestane nejen uspokojovat, ale začnou se projevovat abstinenční příznaky. Že přeháním? Kéž by…

Velkou část roku jsme v poklusu, a když se o svátcích zastavíme, začnou na povrch vyplouvat emoce odložené na „až pak“. Anebo právě naopak jsou Vánoce hektické, plné návštěv. My potom saháme po sladkém jako po terapeutovi pro naši nervovou soustavu. Ve chvíli, kdy dodáváme tělu cukr a tuk, naše nervy se uvolňují. 

Mozek si pamatuje, že při setkání s cukrem si většinou sedneme a uvolníme se. Když po celém adventu nakonec spočneme, spojíme si tento pocit i s konzumací cukroví. Sedneme si a na chvilku se rozplyneme a u toho zobeme, no většinou zobeme pořád něco 🙂

A i když přidáváme, už nám to na pocit blaženosti nestačí. Pokud se dostaneme na svůj mezní užitek, začínáme cítit rozmrzelost. Přichází moment, kdy se přestaneme cítit spoko a začínáme být naježení, v těle můžeme cítit napětí, neklid, vnitřní pnutí a nespokojenost. Omamná droga přestala fungovat, protože už jí máme v krvi tolik, že cukrový rauš vyprchal a dalším zobáním to není kam posunout.

JAK SE TEDY NEPŘEJÍDAT?

  • Sahejte po sladkém vědomě. Vypněte autopilota, který za vás sahá do nachystaného talířku. Když si o Vánocích sednete s dětmi nebo partnerem k pohádkám a děláte si pohodičku, tak talířek s cukrovím vyměňte třeba za horkou čokoládu z kakaa a rýžového mléka anebo nakrájejte misku s ovocem či zeleninou. 
  • Cukroví si na stůl připravte cíleně. Předejdete tak situaci, kdy neustále zobete a udržujete si konstantní dávku cukru. Ztrácíte potom přehled, kolik cukroví sníte. Sedněte si společně ke stolu, uvařte si čaj, kávu a povídejte si. A u toho si s radostí užijte vanilkové rohlíčky.
  • Dodržujte intervaly, kdy nejíte nic. Dle čínské medicíny jsou naše orgány v těle párové – vždy jeden orgán pracuje a druhý odpočívá. Pokud neustále zobeme, žaludek neprojde fází spočinutí a v trávicím procesu nemohou být zpracovány a využity látky, které tělo přijalo. Dopřejte svému žaludku aspoň 2-3hod odpočinek mezi jídly, ať tělo v klidu zpracuje potravu.
  • Mezi pohádkami a návštěvami běžte na čerstvý vzduch a nechte si vyhládnout…kdy jste si naposledy fakt užili malý hlad a těšení se na horký čaj a něco dobrého do bříška? 🙂

Odložte myšlenku „Vždyť je to jednou za rok“. V současné době hojnosti stimulujeme naše smysly neustále, nepotřebujeme si říkat: „Teď si dopřeju, protože zbytek roku nemůžu.“ to je alibismus, kterým z cukroví děláme něco zakázaného a o to víc nás láká.

Tvé tělo není popelnice. To, co do něj dáváš, dávej s láskou k němu

Jak to máte vy s cukrovím o Vánocích? Máte nějaký tip, jak se nepřejídat? Budu ráda, když se o něj s námi podělíte.

Komentáře