Koronavirus jako příležitost pro život

Ráda bych vám nabídla možnost vzít to, co se kolem nás nyní děje, jako příležitost. Možná pohled, jak s tím pracovat nebo třeba jaké stanovisko zaujmout k panice okolo. Zkuste se podívat, co vám současná situace přináší.

Tento článek vznikl jako přepis mého videa, které najdete ve FB skupině Energie v životě

Mě osobně se současný stav dotýká minimálně a sama podobným věcem pozornost moc nevěnuji. Tím nemyslím, že bych byla k danému stavu lhostejná, ale nevytvářím si dramata. Sice jsem nečetla žádný článek, ale téma koronaviru je všude a šíří se panika. Ke mně to však přistupuje jemně.

Nedávno jsem byla u zubaře. Můj zubař, krásná bytost, mi spravuje zub nahoře, já vyvrácená v křesle, hraje rádio: „Koronavirus Rakousko jeden nakažený…“ A sestřička spustí: „Já jsem to slyšela! Hrůza…“. Doktor mlčí. Gong. „Cestovní kancelář – uspořádáme pro Vás mezigenerační dovolenou! Dovolená pro všechny!“ ozývá se z rádia. „Hmm, mezigenerační dovolená, zajímavé.“ poznamená doktor. A to bylo vše! Víc na zprávy nereagoval. A mně to přišlo naprosto boží, protože stejně to mám i já! Nevyhneme se konfrontaci s tématem, ale je na nás, zda budeme přihřívat tu polívku.

Zkuste se sami podívat, jak na tom jste vy. Kolik jste toho přečetli?  Máte správné informace nebo si jen potvrzujete svůj vnitřní názor? Upřímně, dle mého názoru nikdo nemáme „ty správné informace“.

Můžeme se na věc podívat ze dvou opačných pólů:

  • Jedná se o typ chřipky, jak říkají terapeuti, co se věnují biorezonanci i třeba doktoři, kteří pracují z té „druhé“ strany (např. MUDr. Josef Jonáš mluví o tom, že se uměle vyvolává panika).
  • Je to veliká věc! Je to strašný, zmutovaný virus a stejně to někdo vymyslel!

Ať tak či tak, pokud tomu my věnujeme pozornost, vyčerpáváme se. Představte si, že jste na zahrádce před vaším domečkem. Držíte malinký klacíček a čekáte na mamuta. Máte toho plné kecky a jste vyčerpaní už jen z toho čekání. (Věnujete pozornost něčemu, co se neděje). Nebo držíte velký kyj, vyčerpáváte se už jen jeho tíhou a on potom přiletí komár.

Současná situace nám ukazuje, jak naše mysl vytváří dramata, do kterých se chytáme a jsme jimi krmeni. A to nám zrcadlí náš život – naše mysl ráda tvoří dramata a velmi ráda na ně naskakuje. Vytváří z nich vír, který se zvětšuje a strhne nás, my se potom odpojujeme od vlastních pocitů a života. My jsme v těch dramatech. Domněnky, konspirační teorie,… Postupně se odpojujeme od své podstaty. 

Podívejme se, na jakou strunu nám vyvolaný strach brnká. Mám pocit, že mnohem víc lidí zabije strach a panika kolem než jakákoliv reálná hrozba. Jak poznamenala Gabriela Benešová, která se věnuje Nové germánské medicíně: „Nejvíc lidí zabije diagnóza rakovina a strach z ní, ne rakovina samotná, protože v kolektivním poli vědomí je uloženo, že rakovina je nevyléčitelná nemoc.“ 

Panika. V ten moment se spouští programy. A my si to tvoříme sami.

Co nám strach vyvolaný z venčí ukazuje? Panika je příležitostí prověřit si vlastní život, podívat se na to, jestli žiju tak, jak si doopravdy přeju.

Kdybych dnes umřela, bude to v pořádku?

Je každý můj den, každá chvíle naplněná a prožitá skrze srdce?

Neukazuje nám velký strach to, jak jsme se oddělili od smrti, což vlastně znamená, že jsme se oddělili od života? Naše společnost popírá smrt, bojíme se pomyslet na smrt, abychom si ji nepřivolali. Bojíme se tedy vlastních myšlenek. My jsme však ti tvůrci.

Jak zareagujeme? Budeme číst další články či čekat na toho pomyslného mamuta? Budeme posilovat paniku? Nebo se obrátíme do sebe a podíváme se na to, co potřebujeme ve svém životě změnit či posílit? Abychom věděli, že jsem spokojení a trávíme čas s lidmi, se kterými chceme? Abychom vnímali své srdce a byli v něm naplno? Protože je úplně jedno, jestli je to koronavirus nebo cokoliv jiného.

  • Pojďme zbořit vzorce, které nás vedou ven, vně nás. Zaměřme se na to, co je uvnitř. Můžeme posílit svoji mysl tím, že se podíváme, v jakých programech si frčíme. Které můžeme vypustit? Udělejme opravdu to, co si přejeme! Může nám to dodat sílu a u některých věcí si řekneme: „Pardon, toto už nepatří do mého života, vyškrtávám! Už mi to neslouží, posílám to dál.“  Chce to odvahu, ale toto může být ten impuls. Otvírám se tomu, co já v životě potřebuji, tomu, co má přijít.
  • Čemu dáváme pozornost, to roste. Když tvoříme drama tím, že si povídáme si o tom, co jsme kdo zjistili a myslíme si, že něco z toho jednoho konkrétního článku či názoru víme. Můžeme se z těch debat stáhnout – stejně jako pan zubař. Ne zůstat neteční, že se nás toto netýká. Koronavirus tu je. Panika taktéž. My však nemusíme přispívat v komunikaci. Čemu dáváme pozornost, to roste. A když ji věnujeme strachu a panice, roste právě strach a panika. Tímto potom sytíme kolektivní vědomí.
  • Posilme naše zdraví, naše tělo. Panika kolem nám připomíná naše zdraví a tělo a najednou o něj máme větší zájem. Najednou se zvýší poptávka po antivirotikách. Ukazuje nám to, že jsme o sebe doteď nepečovali? Ano, dejme tělu výživu, vitamíny, minerály, bylinky. Dělejme to však s láskou, ne se strachem. Posilme tělo a imunitu. Fyzické tělo je jedním z pilířů našeho života tady na Zemi. Kolik je v něm energie, kolik je v něm radosti, výživy? Změňme však pohled: nedělejme to kvůli koronaviru, dělejme to kvůli sobě. Protože máme chuť mít energii v životě, radost, šťávu.

Pojďte se mnou v online kongresu Energie v životě vytvořit tu velkou vlnu energie tím, že nás to přivede k zaměření se na svůj život a na sebe. Tím nemyslím, že začneme vše řešit a dělat veliké věci. Pojďme dělat malé věci, ale zaměřit se při tom na to, jak sami sebe sytíme a živíme, jakou pozorností, energií, čemu dáváme váhu. 

Nyní dáváme pozornost tomu, co nás bombarduje z venku, a máme pocit, že tomu nemůžeme uniknout. Zaměřme pozornost na to, že jsme tvůrci našeho života a to tak, že budeme zvedat svou energii v životě krůček za krůčkem. Není to o tom, že teď vyrazíme a do týdne jsme všichni osvícení. Jde o to jít ťap, ťap krok za krokem. A v momentě, kdy máme pocit, že jsme vtaženi do víru paniky a strachu, kdy máme pocit, že z toho nemůžeme ven, koukejme jen na špičku nosu a udělejme jeden krok. Ten, který cítíme v srdci. Udělejme to, co chceme. Pokud nakupujete zásoby, protože panika se šíří, udělejte to s láskou. Ne v křeči. Nakupte si zásoby, které potřebujete a postupně sníte. Bez puncu paniky.

Mám pocit, že to zrcadlí to, na co skočíme, jaká dramata vytváří naše mysl a jak jsme lehce zmanipulovatelní. Co s námi tyto informace dělají? Potom někdo vyšle informaci, že je vše v pořádku. Co se s námi stane? Panika pomine? Buďme tvůrci, co vědomě tvoří. Chcete mít paniku? Tvořte si ji. Nicméně panika je stav, který velmi vyčerpává, což mám potvrzeno z mnoha set měření na biofotonickém skeneru. Panika nám žere živiny z těla. Souvisí s tím i zvýšená potřeba spánku. Tělo by nepotřebovalo i několik dní spát, ale nezvládla by to mysl. Na naší myšlenkové dálnici to fičí, hučí, valí a ve chvíli, kdy mysl nespočine, zešílíme. Svůj nervový systém přetěžujeme neustále, protože pořád něco řešíme. A ono je co řešit! Mysl regeneruje v noci, kdy spočine, utřepou se myšlenky. Kdybychom byli v klidu a měli klidnou mysl (například meditací), kdybychom našli vnitřní klid, necítili bychom se tolik vyčerpaní a nevyčerpávali bychom z těla živiny. Pokud cítíte, že máte strach a neklidnou mysl, podpořte tělo, ono posílí mysl.

Budu ráda, když napíšete, jak to máte vy a podělíte se o pozitivní tipy, co vás v této době těší.

Buďme kapkami radosti pro sebe, pro své nejbližší i pro celý svět.

Protože to je to, co má smysl. To je to, co stojí za to v sobě aktivovat. Mějte se hezky v tomto čase jara, kdy vše začíná pučet, je mnohem víc světla, kdy radost na nás může mrkat z každého kroku venku, pokud si to dovolíme.

S láskou a radostí

Lu

PS: Za přepis moc děkuji Violce Sekaninové ❤️

Komentáře